Srpen 2016
První dny se sádrou bez podpatku přináší mnoho nového. Taková obyčejná toaleta. Vejdu se tam vůbec? Je to zvláštní pocit sedět s nataženou nohou.
Další a mnohem těžší úkol, je chůze s berlemi po schodech. Schodů máme požehnaně. Z ulice k domovním dveřím. Z chodby do patra a večer další patro do ložnice. První dny je to jako výstup na osmitisícovku. Směrem dolů to jde lépe. Brzy ale získávám jistotu a nacházím grif, díky němuž skáču na jedné noze schody po dvou.
Řídit bohužel nemůžu. Kdybych měl automat, tak by to šlo. Pravá noha stačí. Máme ale obě auta v manuálu. Ještě že už existují online aplikace a některé schůzky s klienty můžu provést z domova. Není to nic moc, protože aplikací, které by zvládly sdílet mou obrazovku, moc není a většina klientů je ani neumí používat.
Léto pomalu končí a horka rychle ustupují. Se sádrou absolvuji několik akcí, včetně celodenního školení. Brzy máme naplánovaný let do exotické Paraguaye. Sádru mi mají sundat pár dní před odletem, tak doufám, že to vyjde.
Listopad 2016
Sádru mi sundali, ale bez berlí to ještě moc nejde. Do letadla si beru jen jednu. Nečekal jsem, jak příjemné může být cestování s berlemi. Všude vás pouští jako první a na některých letištích vás dokonce odvezou na vozíku až k letadlu. Odmítat pomoc nemá význam. A nakonec taky proč? Je to docela zábava. Napadá mě, že bych si mohl brát berli pokaždé, když někam poletíme.
Čas plyne a na běhání si ani nevzpomenu. Zase jedu ve starých kolejích.
Květen 2018
Se stěhováním do nového obydlí přicházím s nápadem. Co kdybychom si pořídili psa?
Máme doma kočky, které se učím mít rád. Jsou to nezvladatelné potvory. Pes, to je něco jiného. Pes je vážně největší přítel člověka.
Mnohokrát, když jsem se vracel domů pozdě večer, mě vítal mezi dveřmi jako jediný. Nikdy mi nenadával a vždy se mnou cítil. I když jsem měl jen malou rýmičku. Cítil, jak strašně nemocný jsem.
Po krátkém přesvědčování mojí ženy i sebe, že to není blbost, začínám brouzdat po internetu.
Koukám na stránky útulků. Chtěl bych nějakého mladého psa. Ideálně rok starého.
Brzy narazím na bílou fenu. Jmenuje se Bella, je čtyřletá a v popisku je uvedeno, že tak trochu labilní. Takže přesný opak toho, co jsem hledal. Ale je neskutečně krásná a její pohled mě tak nějak svádí. Jako by čekala na mě. První setkání není moc povzbudivé. Štěká na mě z bezpečí svého dočasného obydlí a rozhodně se nehodlá nijak sbližovat. Prý se lidí bojí a pohladit se nechá jen od nočního hlídače. Zkouším to další den a další. Po třech dnech ji poprvé vyvádím na procházku. Bojí se úplně všeho. Jako by nikdy nebyla venku. Rozhodnu se, že to zlomím. Ještě nejsme přestěhovaní a po večerech jí teprve stavím psí boudu. Nemohu si jí tedy odvézt hned, ale každý den za ní jezdím a beru jí na procházky. Po čtrnácti dnech si jí konečně odvážím domů.
Velice brzy pochopí, že ta dřevěná bouda je její. Tráví tam více času než venku, ale postupně si své nové území přivlastňuje a všechny kolemjdoucí hlasitým štěkotem vyhání.
Velmi brzy se z ní stal všemi milovaný člen rodiny.
Každý den chodíme na procházky a mě při nich napadá další šílenost. Co kdybychom spolu běhali?
Opět googlím a nacházím stránky zabývající se canicrossem. Záhy objednávám postroj pro Bellu i pro sebe. Dokonce se přihlašuji na trénink pro začátečníky.
První lekce je zničující. Všichni běžíme za sebou a já mám pocit, že vypustím duši. Absolvujeme ještě dva společné tréninky, ale já to nedávám. Bella není soutěživý typ, takže vůbec netahá i když by jí měli ostatní psi k této činnosti vybudit. A já? Já vážně nemám kondici. Běžíme vždy krátký úsek, ale v tempu, které je nad mé možnosti. Doma o tom hodně přemýšlím. Takto to nepůjde. Nejdříve musím běhat sám.
4. září 2018
Poprvé vybíhám. Utekly dva roky od chvíle, kdy jsem chtěl začít běhat. Nyní mám ale jasný tréninkový plán. Plán v mobilní aplikaci, která mě vede krok za krokem. První trénink je více chůze než běh a celkem je to 1.6 km. Další den už 2.7 km a každým tréninkem se trasa prodlužuje. Desátý den už zvládám 5 km, i když zatím stále střídám běh s chůzí. Přesně za dva měsíce dokážu běžet 50 min bez zastavení a s každým během zažívám neskutečný pocit uspokojení. Moje ego už dlouho nezažilo takové pohlazení. Posledních pár let jsem zápolil sám se sebou. Dost mých plánů nevyšlo a úspěch, který jsem zažíval okolo třicítky, vystřídalo několik strmých pádů. Najednou ale získávám sebedůvěru a vím, že se mohu dále posouvat. Běh, je v mém případě něco, co ohromuje i mé nejbližší okolí. Nikdo mě nikdy běžet neviděl a sestry mi to dlouho nechtějí uvěřit. Vtípky typu: Ty že chodíš běhat? Tak to bych chtěla vidět!, mě vlastně ještě více motivují.
Prosince 2018
Bellu beru jen občas. Přestává mě stačit a moc jí to nebaví. Když běžíme společně, táhnu já ji.
Na štědrý den vybíhám na svůj nejdelší běh. 11,42 km. Zajímavé je, že čím více běhám, tím méně mě bolí záda. Naopak se ale občas ozývají klouby. Pravé koleno, které jsem si poranil při lyžování před mnoha lety, se najednou brání pohybu. Zlomenina levé nohy se někdy nepříjemně ozve. Holeně mě pálí, jako by se při každém kroku trhalo maso od kosti. Musím si dát týden pauzu a pak to zase rozhýbám. Dočítám se na internetu, že zraněním se musí předcházet rozcvičkou před během a strečinkem po běhu. Zároveň je dobré užívat nějakou výživu pro klouby a svaly. Rozehřátí a strečink jsem díky mobilní aplikaci objevil už dávno. Vývojáři mysleli na vše a kromě motivace k tréninku, mě zásobují zajímavými články. Zároveň jsem si vyzkoušel, že když jedno nebo druhé vynechám, tělo mi to vrátí i s úroky. Nějakou zvláštní výživu ale nepraktikuji. Rozhodně jím zdravěji než před lety, za což může moje manželka odkojená Italskou kuchyní. Také jsem pár kg shodil, ale stále jsem těžká váha a moje klouby to dávají jasně najevo. Budu jim muset dopřát výživu. V lékárně kupuji GS condro a s důvěrou ho denně polykám.
Trochu to pomáhá, tak běhám dál.
Už běhám pravidelně déle než rok. Moje váha se zastavila na čísle 89 kg. Chtěl bych ji snížit, ale nejde to. Když méně jím, nemám dost energie. Když jím více, rostou mi svaly a váha roste. Nemám problém běžet dlouho, ale koleno mi stále jednou za čas řekne dost. Pak musím vynechat na týden a někdy i déle. Chtěl bych si někdy zaběhnout nějaký závod, ale mám obavy, že bych to nezvládl.
Květen 2020
Sedím u televize, když se mi rozezvoní mobil. Na displeji vidím svého bývalého nadřízeného a mentora Rudu. V první chvíli mě napadá, že volá, aby mi nabídl nějaký super kšeft. Telefon nechám zvonit. Nechce se mi s nikým mluvit o jakékoli životní příležitosti. Právě jsem zabalil podnikání, kterému jsem věnoval pět let a pandemie ho poslala do kytek. Už nemám chuť cokoliv nového rozjíždět. I když! O spolupráci s Rudou jsem mnohokrát přemýšlel. Vždy byl a určitě stále je lídrem, který umí motivovat. Možná bych si ho mohl poslechnout. Možná chce něco úplně jiného. Každopádně je to teď jedno. Už to stejně položil.
Týden plyne a Ruda volá znovu. Tentokrát hovor přijímám. Jsem zvědavý, o co jde, když se nevzdal a volá znovu. Po chvíli říká přesně to, co jsem čekal. Rozjíždí něco fantastického a vzpomněl si i na mě. Odmítám, ale on se jen tak nevzdává. Nabídne mi, že mi jen pošle nějaký odkaz a až budu mít čas, že se můžu podívat. Nic mi nevysvětluje a zavěsí. To jsem teda nečekal. Stojím na benzinové pumpě a čas mám. Říkal cca 15 minut? Ty mu věnovat můžu. Klikám na odkaz a sleduji video. Krátké úvodní video říká přesně to, o čem uvažuji už léta. Říká, že lidé stále více hledají práci online. To vím, ale jak toho využít? Musím přiznat, že video je velmi zajímavé. Pouštím další.
Prezentace je složená z pěti videí. Druhé video ve mně evokovalo pár nepříjemných vzpomínek, ale zvědavost zvítězila. Shlédl jsem všechna. Systém prezentace, kterého jsem byl svědkem, mě ohromil. Jestli je to v několika jazycích, jak mi Ruda tvrdil, tak je to něco, co nemá v tomto podnikatelském modelu obdoby. Jak to říkal? Mám si koupit pár produktů, které mi pomohou být zdravější a tím se stanu členem, který má k tomuto systému přístup? Tak co. Když se to projeví jako blbost, tak jsem si jen koupil produkty, které si taky vypiju. A třeba tam najdu i něco na moje klouby.
Druhý den volám Rudovi, aby mi poradil, jak se co nejvýhodněji zaregistrovat. S jeho pomocí objednávám první doplňky stravy od DuoLife.
Jelikož jsem velmi zvídavý, brzy mám prostudovaný celý systém firmy, její filozofii, nástroje pro podnikání a kompenzační plán. Díky zkušenostem z předešlého podnikání mě drobné nedostatky, jako třeba trochu komplikovaná registrace, netrápí. Vím, že nic není dokonalé. Podnikatelský model, což je v této chvíli to, co mě zajímá, je jednoduše skvělý. Dokonale promyšlený, spravedlivý a motivační. Zároveň mě ohromuje v práci s nováčky. Moje zkušenost v předešlém podnikání je taková, že bez problémů přivádím nováčky, které ale to samé naučit nedokážu. Systém DuoLife je něco úplně jiného. Je na práci s nováčky připravený. Vlastně je vzdělává sám a já jen sleduji, jak se posouvají. Jsem jednoduše nadšený.
Červenec 2020
Produkty už doma užíváme pravidelně. Postupně zkoušíme vše, co firma nabízí a překvapivě velmi brzy se projevují účinky. GS condro jsem nahradil tekutým Collagenem a běžné vitamíny z lékárny nahradily lahve Den a Noc. Nechtěl jsem tomu dlouho věřit a opravdu jsem byl skeptický. Byl jsem takový ten chytrolín, který za všemi podobnými produkty vidí jen reklamní kampaň. Jenže i já po pár týdnech zjišťuji, že lépe spím. Že se ráno probouzím odpočatý a co především? Že mě nebolí klouby. Můžu běhat, jak dlouho chci a druhý den mě nic nebolí. Nebolí koleno. Nebolí svaly.
Po nějakém čase přichází společnost s novinkou, která podporuje hubnutí. Koktejl, který si dáte místo svačiny a i když se zrovna nehýbete, spalujete tuky. Někdo může namítnout, že takových produktů je na trhu kupa. Asi to tak také je. Jenže kdybych se já osobně nestal členem DuoLife, nikdy by mě nezačalo zajímat, jak moje tělo funguje a nikdy bych žádný podobný koktejl nevypil. Raději bych si koupil čokoládovou tyčinku s proteinem, protože je jednoduše dobrá a reklamy v televizi stále tvrdí, že bez proteinu, který je právě v té jejich tyčince, se nedá žít. Pak bych jí šel vyběhat a do dnes bych se divil, proč pořád nehubnu. A možná bych dnes už ani neběhal, protože by mě bolest kloubů tak otravovala, že bych to jednoduše vzdal.
Srpen 2022
Abych pouze nechválil. Klouby už mě nebolí, ale bolestí zad jsem se úplně nezbavil. Křivou páteř doplňky stravy nenarovnají. Přesto i na bolavá záda mám jednoduchý lék. Je to pravidelný běh. Třikrát týdně jakákoli vzdálenost. Stejně jako je to s kvalitními doplňky stravy nebo podnikáním. Stačí v malých dávkách, ale pravidelně a dlouhodobě. Hlavní je vydržet i když to občas bolí. Výsledky, které se pak zaručeně dostaví, přináší pocit zdraví, štěstí i lásky.
Protože vše souvisí se vším.
J.J.
Commentaires