Na kole do Vltavy aneb jak jsem chtěl běhat.
Aktualizováno: 21. 8. 2022
Jak to všechno začalo?
9. srpna 2016
Zase lezu do schodů a funím jako sentinel. Je mi 39 a cítím se na 50. Takhle to nejde, říkám si, když konečně dorazím do kuchyně a položím tašky s nákupem. Zítra půjdu běhat i kdyby trakaře padaly. Nejsem obézní. Kouřím ale dvacku denně a vlastně se vůbec nehýbu. Moje práce je auto, kolečkové křeslo v kanceláři, schůzka u klienta nebo židle na kšeftu s orchestrem. To by mě zajímalo, kolik tak denně udělám kroků. Někde jsem četl, že by to mělo být deset tisíc.
Sednu k počítači a hledám nějakou aplikaci. Runtastic vypadá dobře. A prodávají k tomu i náramek. Ok. Ten si koupím.
12. srpna 2016
Desátého jsem samozřejmě běhat nešel. Přeci nepůjdu běhat jen tak. Počkám si na náramek. Dnes dorazil. Moc chytrý není, ale kroky počítá. Od chvíle kdy jsem si ho nasadil ukazuje 700 kroků. Zítra ho otestuju!
Sobota 13. srpna
To už je devět hodin? Nechce se mi, ale vstávám. Vypadá to na horký den. Není na běhání moc horko? Mám se nasnídat? Jsem pěkně zlámaný. Stejně jako několik posledních let jsem se celou noc převaloval. Bolí mě záda a představa rychlejšího pohybu je příšerná. Podívám se na náramek na mém zápěstí. To musím vyzkoušet. Zajímá mě, jak to funguje s aplikací. Hodím do sebe půl litru vody z kohoutku a jdu se převléct do sportovního. Jsem odhodlaný udělat dnes něco zásadního. Natáhnu tričko, kraťasy, krátké ponožky a je to. Musím říct, že v tom článku o běhání, který jsem před pár dny četl, měli pravdu. Pro začátek není potřeba nic kupovat. Boty mám taky. Nejsou nic moc, ale to je jedno.
Sejdu k řece. K Vltavě to mám 200 metrů. Vpravo nebo vlevo? Raději poběžím doleva. Tam snad nikoho nepotkám. Určitě u toho budu vypadat jako cvok :). Zapínám aplikaci a telefon vkládám do pouzdra na ruce. Ok. Jde se na to!
První kroky jsou v pohodě, ale už po pár desítkách metrů nemám kyslík. Ty cigára mě jednou zabijou. Pokouším se myslet na to, co vidím. Krásná příroda, tekoucí řeka, labutě… Sakra to je bolest! Nezbláznil jsem se? Začínat se sportem v tomhle věku? Na chvilku zastavím. Kolik jsem asi uběhl? Moc daleko od domova nejsem. Měl bych běžet dál. No jo, ale co když se nezvládnu vrátit? Raději to otáčím a rozbíhám se k domovu. Poslední metry už fakt nedávám. Musím si odpočinout. Pot mi teče do pusy i do očí a nohy sotva zvedám. Ty vole! To je fakt příšerný sport! Jak může někdo běžet maraton?
Neděle 14. srpna
Probouzím se stejně zlámaný jako včera, ale navíc mě strašně bolí nohy. Mám ale dobrý pocit. Vlastně jsem dokázal něco, co nikdo nikdy neviděl. Já běžel! :) Náramek mi ukázal úchvatnou vzdálenost 1,3km. Tím se nikde chlubit nebudu. Mohl bych to ale zlepšit. Líbí se mi, jak mi aplikace gratuluje i když to žádná sláva nebyla. Říká, že na to mám. I když si to nemyslím, je to příjemné. Dnes to nezvládnu, bolí mě celý člověk, ale zítra bych mohl vyběhnout znovu.
Během dne dostávám nápad. Dlouho jsem se neviděl se svým kamarádem ze studií. Přitom bydlí kousek ode mě. Stačí se dostat přes řeku a pak je to kousek. Zavolám mu. Jako obvykle nemá moc času, ale nakonec se domluvíme, že přijedu ráno na kole a dáme si spolu kafe. To kolo mě napadlo v návaznosti na včerejší sportovní výkon. Měl bych se asi hýbat každý den a kolo není taková dřina. Špatná volba…
Pondělí 15. srpna
Odpoledne mám nějaké schůzky v centru, ale to v pohodě stihnu. Na kole jsem u kámoše za hodinku, káva potrvá podobně a hodinku zpět.
9 hodin. Je čas vyrazit. K mostu je to po rovince. Trochu opačným směrem, ale jiný most tu není. Na druhé straně by měla být stezka. Lidé tam chodí, tak mapám od seznamu věřím. Je rok 2016 a navigace v mobilu už je standard. Přejedu most, sejdu schody a koukám na cestu, která se vlní stejně jako řeka. Sakra, je tu dost kamenů. Myslel jsem, že to bude vyježděná trasa. Pár vteřin zvažuji možnosti a pak vyhrává ego. Na kole jezdím celý život, mám horala, tak to dám. Nasednu na kolo, šlápnu do pedálů a překonávám první kámen. Druhý, třetí a…sakra! Hlavou mi letí myšlenky, které nejdou popsat. Kácím se k levé straně a s vytřeštěnýma očima koukám, jak se hladina Vltavy přibližuje. To neustojím. V brašně mám doklady a mobil. Pokouším se je zachránit a celé kolo držet nad sebou. Padám někam, nevím, kam a modlím se, aby tam nebyla příliš velká hloubka. Konec akce! Klapka! Stojím na levé noze, vodu mám po prsa a kolo držím nad sebou. Samozřejmě jsem se vymáchal celý. Kolo i brašna byly pod vodou. Naštěstí jsem dopadl na dno levou nohou, takže jsem se hned postavil. Lezu na břeh a hlasitě si nadávám do mužského přirození. Nedokážu udržet emoce na uzdě. Postavím se a hodnotím situaci. Pokračovat nebo to otočit? Jsem mokrý ale cyklistické kalhoty i tričko uschnou, než tam dojedu. Nebudu srab a pojedu dál! Tady to ale raději potlačím. Jedna koupel stačila. Vykročím pravou a došlápnu na levou nohu. Co to je? To bolí jako prase! Zkouším se na ní znovu postavit, ale je to ještě horší. V noze mi začíná neskutečně tepat. Bolí to strašně. Sedám si na zem a koukám na nohu. Modrá barva nasvědčuje drobný problém. Tak pro dnešek jsem asi skončil. Musím se dostat ke schodům, vytáhnout kolo na most a pak snad jednou nohou nějak došlapu domů. Zkouším hopsat a opírat se o kolo. Ke schodům jsem se dostal, ale nahoru to nepůjde. Kde jsou nějací lidé? Sakra je tu někdo? Rozhlížím se, koho bych poprosil o pomoc, ale nikdo tu není. To není možné. V pondělí dopoledne tu prostě nikdo nechodí. Budu muset zavolat ženě. Před chvilkou vyrazila do práce, tak snad nebude daleko. Vytáhnu mobil a pod sklíčkem vidím bublinu. Až teď mi dochází, že se taky vykoupal. Měl bych ho asi raději vypnout, ale jak zavolám? Zkusím to. Žena to zvedá po prvním zazvonění. Rychle jí vysvětluju situaci a snažím se smát. Vlastně se směju takovým tím přiblblým smíchem, kdy už nic jiného nezbývá. Slíbí, že přijede a zavěsí. V tom okamžiku telefon pohasíná. Vypínat ho už není třeba.
Pondělí odpoledne
Ležím na gauči a nejdříve volám klientům. Jsou velmi milí a přejí mi brzké uzdravení. Pak volám i kamarádovi. Moc se omlouvám, ale nemohl jsem dorazit. Nebudeš tomu věřit, ale spadl jsem do Vltavy i s kolem. Mám zafačovanou nohu. Jo, jinak jsem v pohodě (zase ten přiblblý úsměv). Prý jsou to jen natažené vazy. Na rentgenu nic vidět nebylo. Kamarád omluvu přijal a slíbil, že přijede na víno on k nám. Přijel druhý den odpoledne. Ale to je jiná story. 😀
Středa 17. srpna
Noha bolí bez přestání. Zkouším na ní šlapat v bazénu, ale je to příšerná bolest. Nevypadá to dobře. Vyrážíme k jinému lékaři, který ze stejného snímku, který jsem získal na pohotovosti, diagnostikuje zlomeninu hlezenního kloubu. Super! Sádra na 8 týdnů minimálně. S běháním je konec. Hubnout teď asi nebudu.
Pokračování příště...