Dnes bych se s vámi chtěl podělit o svůj příběh, který začal jednoho osudového dne, kdy mi začala otékat pravá ruka...
V té době jsem hrál na housle opravdu intenzivně a navíc jsem učil malé dětičky hře na housle v základní umělecké škole. Najednou jsem ale začal pociťovat nesnesitelnou bolest pravé ruky. "Co se to sakra děje?" Navštívil jsem ortopeda a k mému údivu zjistil, že mám artrozu. Vážně? V osmadvaceti? Co budu dělat?
Pan doktor mi sdělil, že se to bude jen zhoršovat a kloub, který mě zlobil, nejde vyměnit. Toužil jsem po druhém potomkovi, což znamenalo více nákladů a tedy i více hraní. Co když ale nebudu moci hrát vůbec?
Rozhodl jsem se, že nebudu čekat na okamžik, kdy to dál nepůjde, ale raději vymyslím něco hned. Dokud mám pružný mozek a zvládnu se naučit něco jiného. Podle pana doktora bych takovou změnu musel udělat stejně nejpozději kolem čtyřicítky a to by bylo s jistotou mnohem těžší.
Zajímavé je, že mě nikdy nenapadla možnost najít si nějaké jiné zaměstnaní, ale od první chvíle jsem přemýšlel o podnikání. Asi proto, že život muzikanta také není běžné zaměstnaní.
Kdykoli jsme s filharmonií jeli na nějaký zájezd, toužil jsem řídit autobus. Podnikat v dopravě by bylo super, ale kde vzít na první nemalé investice? Nakonec, po rozhovoru se svým budoucím nadřízeným, jsem se rozhodl pro úplně jiný obor.
Tak začala moje patnáctiletá kariéra finančního poradce, která znamenala velké omezení mých hudebních zážitků. Nepřestal jsem hrát úplně. Alespoň občas jsem si šel zahrát na "kšeft". Nenechal jsem si ujít většinu vánočních koncertů, kdy moji klienti trávili čas s rodinou a na schůzky neměli náladu.
Ve své práci jsem zažíval úspěch a uspokojení. Měl jsem velké plány, jejichž realizace znamenala hodně času. Práci jsem věnoval vše. Nakonec, jak to tak bývá, když něčemu dáte vše, jinde to chybí. To by byl ale jiný příběh.
Po patnácti letech jsem se rozhodl finanční branži opustit. Ruka i přes děsivé prognózy vydržela, tak jsem se chtěl vrátit k aktivnímu hraní. Patnáct let je ale v hudebním světě dost dlouhá doba. Během té doby dospělo mnoho mladých muzikantů, kteří hrají skvěle a mé místo v telefonním seznamu orchestrálních manažerů dávno nahradili.
Takže co dál? Co kdybych si udělal řidičák na velký auta? Autobus? To mě už přešlo. Ale náklaďáky mě stále fascinují. Jdu do toho! Udělám si řidičák na kamion...
A tak začala moje nová kapitola života za volantem kamionu. Kdo by to byl řekl, že muzikant se stane finančním poradcem a nakonec řidičem kamionu? Život je plný překvapení!
Práce řidiče nabízí určité výhody, jako je hodně času stráveného v kabině. Osobně jsem tento čas využíval k poslechu audioknih, podcastů a muziky. Avšak, když jste celý život zvyklí něco tvořit, učit se nové skladby nebo jednat s klienty a hledat pro ně řešení, dříve nebo později vám to začne chybět.
Existuje přísloví, které říká, že s jakými lidmi trávíte nejvíce času, tací nakonec jste. Velkou část života jsem trávil s bohémy a další roky s manažery a podnikateli. Pak uděláte změnu a jste v neustálém kontaktu se zaměstnanci. Prostě jinak přemýšlíte, mluvíte a tu změnu s obavami vnímáte.
Asi se to dá přijmout, ale já osobně to nedokážu. Potřebuji tvořit. Potřebuji svoji hudbu.
Takže i když práce řidiče má své výhody, pro někoho, kdo je zvyklý tvořit a být v kontaktu s lidmi z různých oblastí života, může být tato práce na delší dobu frustrující. Touha po kreativitě a osobním rozvoji vás nakonec přivede zpět k vašim kořenům a vášním.
A tak jednoho krásného dne, když jsem se vracel s plným návěsem z Brna a byl jsem ponořený v myšlenkách, napadl mě text, který odrážel můj stav mysli. Byl jsem u nového zaměstnavatele pár týdnů, unavený z toho, jak každý den měním špatné auto za ještě horší, domů se vracím před půlnocí a sen o lepší práci se úplně rozplynul. Ale místo toho, abych se nechal tímto pocitem strhnout, přišel mi na mysl text, který byl překvapivě pozitivní a trochu i vtipný.
Začal jsem ho diktovat do svého telefonu a při tom přemýšlet o tom, jestli bych dokázal vymyslet i nějakou hudbu. Nakonec se to docela povedlo, což by mě nikdy nenapadlo. Na konci písně zpívám i o tom, co by mohlo nastat, kdybych v této firmě zůstal. Dnes když píseň poslouchám, hodně věcí bych na ní změnil. Je to ale kus mě samotného, takže jsem ji prostě vydal a po čase natočil i klip. Tak vznikla moje první píseň Valím to dál a zároveň rychlá změna zaměstnavatele, která mi přinesla nové dobrodružství.
Co bude dál? O tom zase příště, ale jedno je jisté - s pozitivním a zábavným přístupem se dají překonat i zdánlivě nepříjemné situace. Takže neváhejte a pojďme společně valit to dál!
Comments