top of page

Jak jsem se vrátil k hudbě: Osobní cesta ke znovuobjevení vášně díl 1.

Aktualizováno: 21. 4. 2023

Už je to skoro půl století, kdy se mě rodiče zeptali, na co bych chtěl hrát. Bylo mi pět let a v televizi jsem krátce před tím viděl Václava Hudečka. Nepamatuji si, co hrál a jaký to byl pořad, ale muselo to ve mně zanechat zásadní dojem. Odpověděl jsem proto „na housle“!


Kéž by mi dal tenkrát někdo facku. 😁 Vybral jsem si jeden z nejtěžších nástrojů, jaký jsem mohl.


Neměl jsem naštěstí otce, který by mě bil páskem, ale i tak vyžadoval, abych alespoň občas cvičil. Jeho slovy: „Když ses na to dal, tak to budeš dělat“! Naštěstí doma často nebyl a maminka to zas tak doslova nebrala. Takže i dětských radovánek a lumpáren jsem si na vesnici užil požehnaně.


Nebyl jsem žádný virtuóz, ale když jsem byl v osmé třídě základní školy postaven před rozhodnutí, co budu studovat dál, moc variant jsem neměl. Bavilo mě vařit, ale představa kuchaře nebyla nic moc. Doma jsem třískal do kytary kdykoliv to šlo a týral tak sousedy, spící po noční šichtě. Bylo mi 13 let a můj sen byla vlastní rocková kapela.


Pamatuji si, jak mi maminka říká: "Když chceš hrát na kytaru, tak udělej talentovky na housle a až budeš na konzervatoři, můžeš si kytaru přidat jako druhý nástroj." Vzal jsem si její radu za své a s paní učitelkou začal přípravu k talentovým zkouškám. Po roce jsem je také úspěšně absolvoval.


Začali mi nejkrásnější studentská léta. Musím podotknout, že jsem nikdy nebyl studijní typ. Moc sešitů jsem neměl a úkoly dodělával na poslední chvíli ve vlaku. Když se nad tím zamyslím, vlastně nechápu, jak je možné, že jsem školu nakonec i úspěšně absolvoval. Každopádně na studium moc vzpomínek nemám. Dobře si ale pamatuji ty úžasné pařby, lyžáky a zájezdy se školním orchestrem. Jasně. Taky jsem každý den cvičil na housle, ale to je na takové škole samozřejmost.

Kytarista v katedrále
Můj sen

A kytara? Ta vzala za své. Cvičení na housle mi zabralo všechen čas, který jsem byl ochoten věnovat svému rozvoji. Byl jsem tele, které do budoucnosti moc nehledí a žije ze dne na den. Život s kamarády a kamarádkami byl prostě důležitější. Sen kytaristy se rozplynul a já přemýšlel, jak naložím se svým uměním v klasické hudbě.


Studia jsem ještě ani nestihl ukončit a už jsem dělal konkurz do Severočeské filharmonie. Byl jsem přijat, což jsem náležitě oslavil a následně tím započal svojí hudební kariéru filharmonika.


Roky, strávené v Severočeské filharmonii, si připomínám dodnes. I přes to, že se jedná o regionální orchestr, jsem viděl pěkný kus Evropy. Koncerty v Paříži, v Monaku na Maltě v Barceloně a mnoha dalších městech ve mně zanechaly kupu krásných vzpomínek. Některé mají i skvělé následky v podobě mých úžasných dětí. 


Po krásných devíti letech v orchestru přišel zlom, který znamenal částečné odloučení od hudebního světa. O tom ale až příště.


172 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page